Zvyšování environmentální udržitelnosti prostřednictvím reformy smluvního práva

Klíčová slova: udržitelnost, trvanlivost zboží, spotřebitelské prodejní právo, směrnice 2019/771/EU, smluvní právo

Abstrakt: Evropské spotřebitelské právo bylo původně vytvořeno za účelem posílení vnitřního trhu a blahobytu. Hlavním cílem spotřebitelské legislativy bylo „přispět prostřednictvím dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitelů ke správnému fungování vnitřního trhu“. Od doby, kdy se zvýšilo povědomí o omezených možnostech této planety a klimatických změnách, se však důraz na spotřebitelské zvyklosti v evropském zákonodárství změnil. K zajištění závazků Evropské unie vůči cílům udržitelného rozvoje OSN bylo třeba vybudovat udržitelnější jednotný trh pro podniky a spotřebitele. První balíčky Udržitelné spotřeby a výroby se tedy zaměřovaly pouze na výrobu a pomalu, ale jistě se tomuto trendu otevírá i spotřebitelská legislativa. Nové spotřebitelské směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží, které měly přepracovat a modernizovat evropské právo o prodeji zboží spotřebiteli, byly prvním krokem k posílení environmentální udržitelnosti spotřeby. Zajištění delší trvanlivosti spotřebního zboží prostřednictvím delší záruční doby a právo požadovat opravu coby nápravu jsou dva cíle zmíněných směrnic, které mají podpořit udržitelnější vzorce spotřeby a oběhové hospodářství. Tento článek bude zkoumat, nakolik k naplnění těchto cílů přispěla česká implementace. Po stručném vysvětlení, proč je podpora udržitelnosti závazným cílem pro evropské i národní legislativy (1), budou představeny osvědčené národní postupy, které jsou určeny ke zlepšení udržitelnosti prostřednictvím smluvního práva, v jiných evropských zemích (2), a nakonec bude analyzováno, nakolik česká transpozice směrnice 2019/771/EU dosažení těchto cílů zajišťuje (3).

Dostupné v ASPI Stáhnout