Obhajoba „běžné“ právní vědy vyžádaná jejím (ne)hodnocením

DOI: https://doi.org/10.71372/NKUF6239

Klíčová slova: Právní věda; Metodologie; Doktrína / Dogmatika; Víceoborovost; Jazyk

Abstrakt: Podstatou právní vědy jsou výklady pramenů práva jako textů napsaných v přirozeném jazyce, rovněž tvorba práva se děje jeho prostřednictvím. Za těchto podmínek je právo převážně národní fenomén. Tato právní dogmatika a právní politika či doktrína má různé podoby a všelikou úroveň, vlastně může chybět. Všichni pak víme, že právo je požadavek, nikoli skutečnost, že lidé právo občas porušují. Jako vědní obor je neempirická, neexaktní a lokální. Za těchto okolností nepřekvapí nejen nedostatek vědomí, ale též pochybování o právu jako o vědním oboru. Právníci-praktici tak činí věnují ohledně jednotlivých případů, zejména právnické fakulty vyučující právo studenty tak mají stěží zastupitelnou roli při právním výzkumu. Právo upravuje chování lidí v celém jeho prostředí, využívá tak poznatky veškerých věd, nejen sociálních, se kterými bývá spojována více než s humanitními. Na místě je skepse vůči alternativám. Empirical legal studies jsou zvláště v postsocialistickém státě se zplaněným právem útěkem před zmíněným hlavním úkolem. Problematické jsou rovněž critical legal studies jako soustavná kritika, nejen sleduje-li určité ideologie. Byť není prosté ideologických vlivů, tak je platné právo objektivní fenomén.

Dostupné v ASPI Stáhnout