| Abstrakty publik. článků |
česká část
anglická část
|
 |
| Archiv časopisu |
| Jurisprudence |
|
| EMP |
|
|
od 15.4.2007
|
Čížek V.: Nejvyšší soud k ručení v rámci koncernu: napodruhé úspěšně?
Nejvyšší soud svým nedávným rozhodnutím ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3276/2008, navázal na své předchozí rozhodnutí ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 996/2004, ve věci nezbytnosti vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce pro potřeby stanovení hodnoty ručení podle ustanovení § 196a odst. 5 obchodního zákoníku. Nejvyšší soud opětovně potvrdil, že nevyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce pro účely určení ceny ručení nezpůsobuje neplatnost poskytnutého ručení, když požadavek určená ceny ručení na základě posudku znalce jmenovaného soudem není na převzetí ručení aplikovatelný, i přes výslovní vztažení ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku Z na převzetí ručení.
Vzhledem k tomu, že by se postoj Nejvyššího soudu měl rozsáhle promítnout do existujících mechanismů financování koncernových skupin, pokusím se v tomto příspěvku zhodnotit argumentační základ a závěry zaujaté Nejvyšším soudem v předmětném rozhodnutí. Předmětné rozhodnutí budu hodnotit ve více úrovních - teoreticko-právní rovině, rovině vhodnosti, úplnosti a přesnosti úvah Nejvyššího soudu a ústavně-právní rovině - s cílem nabídnout ucelený pohled a posouzení předmětného rozhodnutí.
|
| Vyhledávání |
|
Inzerce
|
|
|
