| Abstrakty publik. článků |
česká část
anglická část
|
 |
| Archiv časopisu |
| Jurisprudence |
|
| EMP |
|
|
od 15.4.2007
|
Sjednocování judikatury pohledem účastníka řízení řízení před rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu
JUDr. Ondřej Moravec
Snaha o jednotný výkon soudní moci je právu vlastní a je přitom lhostejné, zda hovoříme o systému common law nebo o kontinentálním modelu. V pozadí této snahy můžeme spatřit tři úzce související hodnoty. Na prvním místě je to rovnost jednotlivců v právech vyjadřovaná pravidlem, že podobné případy mají být posuzovány podobně. Dále je to zásada předvídatelnosti soudního rozhodování, v jejímž duchu potenciální účastníci soudního řízení oprávněně očekávají, že právní otázka, která je předmětem sporu mezi nimi, bude soudy vyřešena obdobně jako byla řešena ve starších sporech jiných osob. Třetím zájmem, který odůvodňuje pozornost věnovanou sjednocovacím mechanismům je posílení autority a důvěryhodnosti soudní moci tím, že její výkon je vnitřně konzistentní. Tyto tři zájmy je třeba mít na paměti jak při vytváření institucionálního rámce, v němž je judikatura sjednocována, tak při samotném výkonu sjednocovací činnosti.
Problematika normativního významu výsledků sjednocující činností vrcholných soudů je úzce spjata s otázkou precedentní závaznosti judikatury jako takové. Nepovažuji za nezbytné věnovat se této otázce podrobněji, omezím se pouze na konstatování, že i v kontinentálním systému práva judikatura svůj normativní význam má, byť se nejedná o závaznost odpovídající formálnímu prameni práva. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud mají sjednocování judikatury přímo v popisu práce. Je proto evidentní, že výsledky sjednocovací činnosti se promítají i do aplikace práva v budoucích sporech.
|
| Vyhledávání |
|
Inzerce
|
|
|
